Papež potvrdil ochotu katolické církve při hledání společného data Velikonoc
Jana Gruberová – Vatikán
Konferenci pod titulem „Nicaea and the Church of the Third Millennium: Towards Catholic-Orthodox Unity” zorganizoval Institut ekumenických studií „Œcumenicum“ při Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského a Mezinárodní pravoslavná teologická asociace (IOTA) ve spolupráci s Dikasteriem pro podporu jednoty křesťanů a za přispění pětadvaceti akademických institucí. Zúčastnilo se jí se více než 250 zástupců (duchovní, členové komisí pro ekumenický dialog, představitelé ekumenických organizací, vědci) z hlavních křesťanských tradic (katolické, pravoslavné, anglikánské, luterské, reformované, baptistické), kteří se zamýšleli nad tím, jak může Nicejský koncil představovat společnou půdu pro jednotu křesťanů, jak synodalita a primát mohou podporovat církevní společenství a jak společné slavení Velikonoc může podpořit smíření mezi křesťany.
Těmto třem bodům se věnoval rovněž papež Lev XIV. ve své promluvě poté, co se nejprve omluvil za mírné zpoždění a vyvolal úsměv na tvářích svých hostů, když poznamenal, že je v nové práci teprve měsíc a mnohému se dosud učí. Poté zdůraznil aktuálnost Nicejského koncilu:
„Nicejský koncil není jen minulou událostí, ale kompasem, který nás má nadále vést k plně viditelné jednotě křesťanů. První ekumenický koncil je zásadní vzhledem ke společné cestě, kterou katolíci a pravoslavní nastoupili od druhého Vatikánského koncilu. (…) Je to výjimečný koncil, který schválil stanovy křesťanské víry, vyznání víry tří set osmnácti koncilních otců“.
Nicejská víra
Papež s odvoláním na Dokument mezinárodní teologické komise vydaný k 1700. výročí Nicejského koncilu vyzdvihl, že to, co mají křesťané společné – tedy víru v Trojici, Krista jako pravého Boha a pravého člověka, spásu v Ježíši Kristu, víru v církev, křest, vzkříšení z mrtvých a věčný život – převyšuje kvalitativně i kvantitativně to, co je rozděluje.
„Jsem přesvědčen, že pokud budeme společně čerpat z tohoto společného zdroje, budeme uschopněni k odlišnému pohledu také na body, které nás dosud rozdělují.“
Synodalita a ekumenický dialog
V souvislosti se synodalitou poukázal Lev XIV. na cenný příspěvek bratrských delegátů při loňské vatikánské synodě o synodalitě, který podnítil hlubší zamyšlení nad povahou a uplatňováním synodality, k jejímuž rozvoji se jako zásadní jeví ekumenický dialog, jak zdůraznil závěrečný dokument zmíněné synody.
„Doufám, že společná příprava oslav 1700. výročí Nicejského koncilu bude prozřetelnostní příležitostí k prohloubení a vyznání kristologické víry a uskutečňování různých forem synodality mezi křesťany všech tradic“.
Jednota bude Kristovým darem, nikoli výsledkem našeho úsilí
V závěru se papež vyslovil ke stanovení společného data Velikonoc, což bylo také jedním z cílů Nicejského koncilu.
„Rád bych opětovně potvrdil ochotu katolické církve k hledání ekumenického řešení, které by podpořilo společné slavení Pánova vzkříšení a dodalo tak větší misionářskou sílu našemu hlásání v Ježíšově jméně.“
Jednota nicméně není výsledkem našeho úsilí, ani jí nebude dosaženo předem navrženými vzorci či šablonami. Bude darem, který přijmeme, „jak si Kristus bude přát a skrze prostředky, které si bude přát“, citoval Lev XIV. francouzského kněze Paula Couturiera, považovaného za otce ekumenismu, a vyzval všechny ke společné modlitbě k Duchu svatému.
