Kardinál Parolin: „Žádná válka není nevyhnutelná, žádný mír není nemožný“

Pane kardinále, jaké kroky je třeba podniknout po neúspěšném summitu v Istanbulu, aby se podařilo zastavit násilí na Ukrajině?

Neúspěch summitu v Istanbulu nemůže a nesmí znamenat konec snah o zastavení války. Svatý stolec, věrný svému poslání prosazovat mír, znovu důrazně vyzývá, aby se nikdo nevzdával logice násilí a falešnému realismu, který by válku považoval za nevyhnutelnou. Žádná válka není nevyhnutelná, žádný mír není nemožný. Zbraně mohou a musí mlčet, aby uvolnily místo naději na mír. To vyžaduje evangelium a volají po tom trpící národy. Papež Lev XIV. přijal tento závazek: „Aby se tento mír rozšířil, vynaložím veškeré úsilí. Svatý stolec je k dispozici, aby se nepřátelé setkali a podívali se sobě navzájem do očí, aby lidem byla vrácena naděje a byla jim vrácena důstojnost, kterou si zaslouží, důstojnost míru.“ Ačkoli se summit v Istanbulu jeví jako neúspěch, doufám, že bude považován za první krok k míru.

Papež zdůraznil naléhavost „spravedlivého a trvalého“ míru na Ukrajině: co to konkrétně znamená?

Znamená to především, že neexistuje skutečný mír, pokud je pouze výsledkem vnuceného řešení nebo vzájemného strachu. Skutečný mír se buduje zevnitř, je výsledkem hlubokého, respektujícího a seriózního dialogu mezi zúčastněnými stranami. Nelze hovořit o skutečném míru, pokud jedna země upírá existenci jiné země. Mír je „spravedlivý“, pokud uznává a chrání důstojnost všech, bez ponížení, bez podmínek, které zanechávají otevřené rány. A mír mezi státy je „trvalý“ pouze tehdy, pokud spočívá na pevných základech mezinárodního práva, respektu ke spravedlnosti a svobodě, nikoli na křehké rovnováze zajišťované zbraněmi. Církev a Svatý stolec nadále podporují jak mezinárodní aktéry a představitele národů, a vyzývají všechny, aby nezavíraly dveře dialogu, protože jen tak můžeme jednoho dne dosáhnout skutečného, spravedlivého a trvalého míru, tak i ty, kteří často v tichosti a modlitbě budují cesty míru, protože oni jsou skutečnými tvůrci míru.

Zbrojní závody se zdají zrychlovat v různých částech světa, počínaje Evropskou unií: jaký je postoj Svatého stolce? Jak se do toho zapadá pojem legitimní obrana?

Růst vojenských výdajů v posledních letech, jehož dynamika se v poslední době ještě zintenzivnila, ukazuje, jak silný je pocit nejistoty a roztříštěnosti světa. Ačkoli je závazek každé země zajistit ochranu své suverenity a bezpečnosti legitimní a povinný, je vždy třeba se ptát, do jaké míry může posílení vojenské moci přispět k posílení důvěry mezi národy a k budování trvalého míru. Je také důležité zdůraznit, že právo na sebeobranu není absolutní. Musí být doprovázeno nejen povinností minimalizovat a pokud možno odstranit hluboké příčiny nebo hrozbu konfliktu, ale také povinností omezit vojenské kapacity na ty, které jsou nezbytné pro bezpečnost a legitimní obranu. Nadměrné hromadění zbraní sice umožňuje získat často vyhledávanou strategickou výhodu, ale není bez rizika, že dále podnítí závody ve zbrojení, vyvolá hrozbu a strach z druhých a přispěje k destabilizaci, která může vést k dramatické situaci pro všechny. Je naléhavě nutné obnovit mírovou rovnováhu v mezinárodních vztazích a pokračovat v koordinovaném úsilí o mírové odzbrojení.

Konflikt v Gaze pokračuje a způsobuje masakry civilistů. Jaký je postoj Svatého stolce k jednání izraelské vlády?

Stejně jako v případě jiných konfliktů Svatý stolec nesouhlasí se strategií války jako prostředku k řešení problémů a stejně jako většina mezinárodního společenství požaduje, aby byla neprodleně zrušena blokáda humanitární pomoci. Je přijatelné, že v roce 2025 musíme být svědky toho, co se děje v Gaze, kde je civilní obyvatelstvo vystaveno obrovské humanitární tragédii? Dosavadní dvě příměří vedla k osvobození více než 140 rukojmích, což ukazuje, že vyjednávání má svou vnitřní účinnost, zejména v tak složitém kontextu. Jak si přeje mnoho zemí, i Svatý stolec se domnívá, že tato jednání musí být součástí politického procesu, jehož cílem je globálnější řešení izraelsko-palestinské otázky a stabilizace celého Blízkého východu.

Je po napjaté situaci posledních měsíců přítomnost izraelského prezidenta Isaaca Herzoga na mši svaté k zahájení pontifikátu Lva XIV. signálem nového směru ve diplomatických vztazích mezi Vatikánem a židovským světem?

„Svatý stolec nikdy nikomu nezavřel dveře. Naopak, v posledním desetiletí, pokud existoval ve světě vůdce, který neustále odsuzoval antisemitismus, bez “kdyby" a "ale", byl to právě papež František, který opakovaně zdůrazňoval, že “kdo je křesťan, nemůže být antisemita", jak uznává mnoho židovských komunit. Papež Lev XIV. tedy bude i nadále rozvíjet židovsko-křesťanské vztahy, které ze strany katolické církve nikdy nebyly zpochybněny, ani tváří v tvář znepokojivému jevu, kdy někteří židovští jednotlivci napadají křesťany v Jeruzalémě. Pokud jde o Herzoga, je prezidentem státu a jedná na jiné úrovni než náboženské, a to na politické, kterou Svatý stolec doufá pěstovat s ohledem na proces spravedlivého a trvalého míru a záležitosti společného zájmu obou států.

Spojené státy a Čína se zdají být na cestě k nové globální bipolaritě. Jak je třeba přistupovat k této geopolitické a ekonomické dynamice?

Svatý stolec je i nadále přesvědčen, že dialog je jedinou schůdnou cestou, jak zabránit tomu, aby rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi a jejich zájmy přerostly v protiklad. V tuto chvíli je nutné zabránit tomu, aby byl konflikt mezi těmito dvěma supervelmocemi vnímán jako jediný možný výsledek. V tomto smyslu je zásadní, aby Peking a Washington pokračovaly v započatém dialogu a snažily se zmírnit napětí a najít společnou řeč v klíčových otázkách, jako je obchod a bezpečnost. Stejně tak je důležité, aby ostatní země a mezinárodní organizace spolupracovaly na obnovení multilateralismu a rozvoji vyváženého multipolarismu, který zajistí globální stabilitu. Diplomacie, vzájemný respekt, spravedlnost a transparentnost jsou nezbytnými nástroji pro řešení této složité situace při hledání řešení, která mohou přispět k míru, rozvoji a udržitelnosti pro všechny.

Jaký význam měly setkání a rozhovory světových lídrů na pohřbu Františka a při inaugurační mši Lva XIV.?

"Domnívám se, že byly významným projevem mezinárodního uznání úsilí Svatého stolce o mír. Toto úsilí potvrdila i první slova papeže Lva XIV., která byla srdečnou výzvou k budování mostů. Mám dojem, že mezinárodní společenství to přijalo se zájmem a rozhovory, které se odehrály v následujících dnech, se soustředily právě na nutnost ukončit konflikty s uznáním věrohodné role Svatého stolce při jejich řešení."

(Rozhovor zveřejněný v deníku „La Stampa“, 4. června 2025)